Opravdu to myslím 

vážně, miluji podzim pro jeho nekonečnou štědrost, stejně tak jako miluji svobodomyslné léto, rozněžnělé jaro i melancholickou zimu. Jsem šťastná za každý den, kdy vyjde slunce, kdy se znovu zhluboka nadechnu a začnu nový den. Miluji svůj domov, miluji svého muže, své syny, a dokonce mám to štěstí, že miluji i svoji práci. Miluji život... I když se občas zdá, že se nám kolena podlamují, vždycky přijdou okamžiky, pro které je krásné jít dál. Jedním takovým darem jsou procházky přírodou. A na podzim jsou nekonečně krásné a bohaté. 

Bohaté na vjemy i na dary. Brouzdáme se spadaným listím, hledajíce hříbky nacházíme jen tak mimoděk i jeřabiny, trnky, šípky, na polích paběrkujeme obilné klásky i mohutné klasy kukuřice. Letos byli zemědělci štědří i na makovičky a několik chrastících nám nechali nesklizených podél cesty... A tak se obtěžkány vším tím bohatstvím vracíme domů, abychom vše zavařily nebo nasušily a připravily k dalšímu využití. Přeji vám mnoho šťastných dnů, užívejte podzim plnými doušky a nemračte se, když vás občas pokropí deštěm nebo zahalí do mlhy, kdo ví, co na nás čeká, až se mraky rozplynou. Třeba se na obloze rozklene duha a my dobře víme, co se na jejím konci ukrývá...

Jana Šulcová, šéfredaktorka